Ibarra - La Ciudad Blanca

12. září 2005 v 18:08
IBARRA - La Ciudad Blanca
Brzy po ránu, stejným způsobem jako se jezdí po městě, stopujeme autobus jedoucí do Ibarry. Je to město ležící 135 km severně od Quita. Atlasově řečeno je Ibarra na půl cesty mezi hlavním městem Ekvádoru a kolumbijskou hranicí.
Dálkový autobus je pro delší cestování patřičně vybaven. Pohodlné sedačky, regulérní velká televize zabudovaná do interiéru, zvuk dobře rozveden po celém autobuse a po celou cestu nastupující a vystupující prodavači. Asi pětkrát nastoupil někdo se zmrzlinou, dvakrát prodávali něco k pití, došlo i k nabídce smažených kukuřičných zrn a v neposlední řadě nastoupili také 2 payasos alias šašci, kteří však zastávali roli běžných karamelkářů©Perňa a Dáša. Karamelkáři vám rozdají bonbóny, řeknou nějaký proslov a poté projdou autobus a vy jim buď vrátíte bonbóny nebo jim za ně dáte čtvrťák, v případě zmíněných payasos se jednalo o půl dolaru, aby se měli o co šábnout.
Příležitostí pro nastoupení prodavačů je poměrně dost. Dálnice se totiž každou chvíli platí. Silnice se vleče andskou krajinou a skýtá výhledy na v současnosti vyprahlé kopce porostlé jen těmi nejodolnějšími sukulenty. Cestující nadšeně sledují promítání, do kterého se ještě prolíná řidičova hlasitě puštěná hudba. Jízda je velmi svižná, dle odhadu si to bus místy svištěl rychlostí hodně nad 100km/h. Busem vane gumový zápach brzdových destiček a my se raději ani nedíváme na srázy, které míjíme. Vzhledem k tomu, že se silnice platí, jsou zde i pevně vypadající svodidla, těžko říci, zda-li by odolaly i řítícímu se kolosu v podobě našeho dálkového korábu se záclonkami.
Ibarra - hlavní město provincie Imbabura - na první pohled překvapí luxusním autobusovým nádražím. Na každém rohu ochranka, vykachlovaná podlaha se čistí automatickými čisticími stroji, o které zakopáváme v našich supermarketech, uvnitř je několik okének různých autobusových společností.
Při východu ze stanice se ocitáme na kolejišti, kde vlak projede jednou za den. Přímo na pražcích stojí tradiční "ekvadech" vyhrávající ekvadechsongy, dle našeho odhadu pravděpodobně na počest otevření tržiště. Míjíme i avizovaný ale jediný povoz s koněm, který dle průvodce patří k Ibaře stejně jako její bílé domy - proto "la ciudad blanca", v češtině "bílé město".
Domy mají koloniální ráz. Ulice města jsou rozděleny na "calleteras" a "calles" což je něco jako "třídy" a "ulice". Za dvě hodiny lze shlédnout celou Ibarru bez použití autobusu či taxíku. Jsou zde asi tři parky, trávíme zde v příjemném počasí většinu času, k večeru parky ožívají a tak pozorujeme randící páry, vyčkávající teenagery, debatující dědečky a rodiny na procházce.
V jednom z koloniálních domů se ubytováváme, nalákal nás úžasný interiér hotelového patia, kterému dominuje minikašna s červenýma rybičkama, bar s rákosovou střechou a příjemná květinová výzdoba vůkol. Pokoje mají však velmi primitivní nádech. Postel, holé bílé stěny, zlehka podmáčené, koloniální dveře s visacími zámky. Dobové truhly jsou tu zřejmě ještě z éry španělské expanze. Máme štěstí, náš pokoj má okno, postranním pokojům se tohoto luxusu nedostává. Sociální zařízení je společné, takže ráno na vás vyjeveně koukají ekva-kolumbijské děti, kvůli kterým jste nemohli dospat.
Ibarra byla jedním z míst, které osvobodil libertador (osvoboditel) Simon Bolívar. Jedna z hlavních ulic nese jeho jméno a má tu památník, kde kondor bojuje se lvem. Domníváme se, že lev je Španěl a kondor zastupuje libertadora.
Obyvatelé jsou tu o trochu jinačího vzezření než v Quitu, např. jedni jsou o malinko světlejší - možná nějaké španělské geny. Dále je tu v poměrně velkém množství zastoupena černošská populace. Černí obyvatelé bydlí nedaleko Ibarry, v úrodném údolí, a do Ibarry jezdí prodávat své výpěstky. Běžným jevem autobusového nádraží jsou černí cestující vykládající ze zavazadlových prostor autobusu obrovské bedny s cukrovou třtinou nebo pytle s kukuřicí. Obrovská zavazadla se umísťují také na střechy autobusů. Průvodčí cestujícím ochotně pomáhají a za zavazadla se neplatí žádné příplatky.
9.9.2005
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama