Otavalo - mesto trhu

12. září 2005 v 18:10
Otavalo - město trhů
Otavalo je město kolem 100 km od Quita a 20 km od Ibarry, cesta z Quita trvá cca 2 hodiny, z Ibarry asi 30 minut. Město je vyhlášené svými sobotními trhy, kdy se z okolních hor sjíždějí indiáni, aby výhodně prodali a nakoupili zboží všeho, ale opravdu všeho druhu. Průvodce napovídá, že trhy v Otavalu jsou jedny z nejznámějších a největších v Ekvádoru.
My jsme přijeli do Otavala v sobotu ráno z Ibarry a už autobusový terminál dával tušit rozměry trhu. Spousta lidí, spousta autobusů, drožky a káry, lidé vyndávali z busu nejrůznější bedny a pytle, dovnitř nastupovali lidé s ovocem, pytli i kohouty. Hned kousek od terminálu byl jeden z trhů, kde kdo nenesl v ruce kohouta nebo alespoň morče, byl "OUT". To my jsme teda byli a taky dost vyjevení z té spousty indiánů a věcí.
Trh probíhá prakticky po celém městě, středem města se táhne takový oficiální trh pro turisty, kde lze spatřit nejčastěji americké a německé turisty s taškami plnými koberečků, halen, tašek, klobouků Panama a dalších typicky latinskoamerických věcí. Otavalo je pro nás, pomineme-li Quito - kde však také turistů bělochů není mnoho - první z míst, kde nejsme samojedinými exoty.
Zajímavější jsou trhy zeleninové a ovocné, masné spojené rovnou s konzumací v podobě lokálních občerstvovacích stánků a pak všemožné další trhy v postranních uličkách. Zde si indiánské ženy prohlížejí a měří látky, prodává se asi padesát tužkových baterií za půl dolaru, nabízí se obnošená obuv, pily, drogerie, levnější zelenina a ovoce atd. atd. Maso se prodává zásadně přímo na stáncích, kde nejsou přítomny žádné chladící boxy ani nic podobného. Viděli jsme pána, který prodával zabalené párky, které byly celý den na slunci…šly docela na odbyt. Podobně je tomu s vajíčky, ty se tu zásadně uchovávají mimo lednici či komoru. ČOIka vybavená evropskými normami by se tu vyřádila. My se tomu všemu s vykulenýma očima divíme, ale všechny avizované potraviny v rámci výhodných obědových MENU vesele konzumujeme. :o))))
Zejména z indiánů vyzařuje velká pohoda. Většina z nich se mile usmívá, pojídají nějaké dobroty a prodávají své výrobky. Je to prostě pastva pro oči, indiáni z okolí Otavala mají specifické tradiční kroje, které dnes nosí převážně už jen ženy a malé holky. Je docela komické vidět chlapa v džínách nebo nějakém sportovním ohozu, jak jde se svou holkou nebo ženou oblečenou v tradičním kroji. Ženy jsou tradiční i ve způsobu nošení věcí i dětí, nosí vše na zádech v šátku, viděli jsme třeba indiánku, jak nesla na zádech v šátku obrovskou plynovou bombu. Muži na zádech nenosí nic, takže vidíte ženu, jak se prohýbá pod nákladem, ale chlap jde v moderním ohozu a pohodička, což už tak komické není. Postavy indiánek jsou malé, mají vysunuté zadky a pravděpodobně dobře zdeformovanou páteř. Ortoped by se v Otavalu vyřádil a možná by si i slušně vydělal. Na své by si přišel i zubař, protože většina místních, kteří překročili 35 rok svého života, vypadá jako sovětští hokejisté na vrcholu své kariéry.
Trhy jsme si maximálně užili, pozorovali jsme lidi, fotili je, s jednou indiánkou a její dcerou jsme si chvíli povídali, byli jsme tu také docela atrakcí. Indiánka šla bez ostychu do detailů. Zajímala ji zejména naše finanční stránka. Od ceny cesty do Ekvádoru až po dotaz na to kolik si vyděláváme. Její dcera po nás s menším ostychem neustále pokukovala. Zejména u dětí je skvělé, jak je zajímáme. Nemůžou z bílých tváří odtrhnout oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama