MS v raftingu a naše první fiesta

17. října 2005 v 20:44
Přiblížili jsme se o krůček blíže k Amazonii, festovně zmokli, výborně si užili večerní fiestu v městečku Baeza a na závěr se radovali z úspěchu českého raftingu.
Světový šampionát nám určil směr naší víkendové cesty. Do Baezy se sjíždí po silnici z již zmíněného nejvýše položeného horského sedla v Ekvádoru. Nachází se cca 1 hodinu cesty pod Papallactou. Cesta je impozantní, hluboká údolí, vysoké vodopády, chatrné mosty, sem tam nějaký domek, samá zatáčka, ze zelené barvy oči přecházejí. Na Ekvaflorenci nás úspěšně oblafli a aby naplnili bus, tak nám prodali lístky do Baezy s busem, který tam vůbec nezajíždí, takže jsme si na závěr naší cesty do Baezy museli dát 45 minut chůze v dešti. V Baeze samozřejmě místňáci vesele zneužívali MS a nabízeli jako ubytování velmi primitivní komůrky za poměrně vysoké ceny. Na závěr dne jsme měli štěstí a našli fajn hotel se sympatickým dědečkem. Hotel byl blízko veškerému dění v Baeze, takže ihned po ubytování jsme vyrazili do ulic. Baeza žila svým, zdá se, tradičním víkendovým životem. Hrál se volejbal, basket, u supermarketu bylo zaparkované vozidlo s obřím reproduktorem, před kterým tančil prodejce hotdogů se svojí dívkou, internetová kavárna spojující Baezu se světem byla nacpaná k prasknutí. Byli jsme vyzváni k basketu, místní borci tak měli možnost porovnat své umění s bílým mužem, co neumí skákat. Černý muž jménem Caesar si při hře namočil jeho čistě bílé boty značky NIKE do místního potůčku a čokoládově hnědá už z americké obuvi nešla dolů. Obešli jsme Baezu, obdivovali zamlžené okolní kopce, navštívili rodinu s velkým papouchem Lorenzem, který řval jako dítě a na závěr dne jsme se zúčastnili místní fiesty na počest MS v raftingu.
Fiesta se konala v amfiteátru řeckého typu. Vstup byl volný a amfiteátr se rychle zaplnil místními všech - ale doslova všech - věkových kategorií. Moderátor večera byl malinko nervózní, poněvadž se jednalo o mezinárodní záležitost. Jednotliví baviči však nastolili skvělou atmosféru. Mezinárodní význam fiesty byl neustále vyzdvihován, byli srdečně vítáni lidé ze všech částí Ekvádoru, cizinci i místní. Složení lidí v amfiteátru však bylo takové, že cizinci tam byli celkem 4 a jinak byl amfiteátr naplněn místními. Po koktavém úvodu byl na pódium pozván místní zastupitel, pan Salazar, u kterého jsme předpokládali, že se ujme slova a bude povídat něco o regionu. Salazar však místo toho zvolal "maestro, musica, por favor" a začal zpívat. Publikum aplaudovalo i během písní a zastupitel Salazar měl několik comebacků. Impozantnost Salazarova vystoupení a vystoupení následujících zvyšovaly kouřové a světelné efekty. Po rozpumpování publika nastoupil v uhlazeném sáčku EkvaKája Gott, který zaznamenal podobný úspěch. V mezizpěvu stihl i propagovat své CD, které místním nabízel za 5 USD. CD se tu kupují jen a pouze zpirátěné a maximálně za 1 USD (EkvaGott po skončení vystoupení kupodivu žádné CD neprodal). Vystoupení pod otevřenou oblohou mělo svůj půvab, který neustále dokreslovali místní psi, kteří probíhali amfiteátrem v pravidelných intervalech a před odchodem se vždy podrbali. Nálada se zlepšovala úměrně požitému broskvovému alkoholu, který koloval po amfiteátru v plastových kelímcích. Lidí tleskali do rytmu, tancovali, zpívali všechny písně, pískali, atmosféra byla vynikající. S přibývajícím chladem koloval alkohol s větší frekvencí a do více stran. Stará indiánka laškovala se svým manželem, který měl nasazenou baseballovou čepici kšiltem dozadu, když hrála modernější kapela. V publiku sedělo i několik maminek s miminy zabalenými do zavinovaček, protože nebyl nikdo, kdo by je doma hlídal. Mimina i přes výrazný hluk spala nebo zaujatě pozorovala vystoupení. V Baeze to zkrátka pulzovalo.
Po EkvaGottovi nastoupila skupina "De la nada" z regionu Baňos, která publikum opět rozproudila, publikum ji na závěr vystoupení nechtělo nechat odejít z pódia. Po vystoupení se skupina odebrala do hlediště, kde členům skupiny tatínkové nabízeli k tanci své dcery a samozřejmě k nim vzápětí doputovala krabice s broskvovým alkoholem. Po "De la nada" proběhlo vystoupení Amazonek s oštěpy a s šamanem, po nich se produkce ujala skupina "Blanco y negro" z Ibarry, která vystoupení dotáhla až do konce. Při produkci této skupiny jsme už byli plně integrovaní do sítě broskvového alkoholu, kelímky k nám putovaly častěji a s větším množstvím, každý projev radosti ze zábavy byl odměněn vřelými gesty a dalším kelímkem. Vzhledem k této skutečnosti a vzhledem k brzkému vstávání jsme se museli vytratit po anglicku. Zábava však trvala ještě dlouho poté.
Druhý den jsme se vydali pěšky z Baezy do 10km vzdálené vesnice Borja, kde byl start 15km závodu mužů v raftingu. Cesta vedla údolím řeky a vlhkými pralesy přerušenými občas zemědělskou půdou. Fota z pěšího výletu mluví za vše.
V Borja se zrovna startovalo, takže po rychlém startu a povzbuzujícím pokřiku jsme si stopli pick-up a doháněli raftaře dolů po řece. Jízda na korbě pick-upu nás řádně ošlehala a v zatáčkách, kdy kola hvízdala, jsme měli co dělat, abychom se na korbě udrželi. Svezli nás pracovníci společnosti Petrocomercial, která se stará o ropovod a vše spojené s petrochemickým průmyslem. Dělňasi jedoucí s námi na korbě v zatáčkách pokřikovali na řidiče, ingeniera, aby ubral a neustále si dělali srandu ze všech kolem včetně policajtů řídících dopravu. Jela s nimi i Catrina, holka z Quita, která ještě než věděla, odkud jsme, říkala, že nejlepší je český tým a že přijela jen kvůli nim. Později jsme zjistili, že vlastně přijela jen kvůli jednomu jedinému Čechovi (nebudeme jmenovat), měla jeho fotku v telefonu a vezla mu dárek.
Do cíle se vyřítil jako první český raft signalizující vítězství v disciplíně. Udělali jsme fota s raftaři oslavujícími závod pivem Pilsener, seznámili s nimi zamilovanou ekvafanynku Catrinu, byla v sedmém nebi. Spolu s ní jsme se pak vydali zpět do Quita. Před cestou bylo ještě nutno pózovat pro fotku Martin-poloviční Ekvádorec, který nemohl uvěřit, že někdo může být tak vysoký. Digitální fotku pak na displeji ukazoval všem kolem.
Cestou do Quita jsme se podrobili důkladné policejní kontrole odhalující pašeráky drog, kteří trafikují zboží z Kolumbie přes Amazonii. Kontrola probíhá pod přístřeškem, za ním policisté mimo službu za doprovodu hlasité hudby hrají fotbálek. Ze zadu na vás míří obrovský černoch obrovskou zbraní, policajt prohledávající batoh jen letmo zašátrá skrze plnou krosnu a zabývá se australským vízem. Po kontrole nastoupí všichni zpět do busu a hurá do Quita. Od řeky Quijos nastoupáme téměř 3000m, abychom pak zase 1500 sestoupali a na závěr 1000m vystoupali, výsledkem jsou zalehlé uši a bolest hlavy, cesta je však, jak již bylo řečeno, spektakulární a výlet celkově více než vynikající. Hurá zpátky do reality - hledání práce a vyřizování pracovních víz.
16.10.2005
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaja Kaja | E-mail | 19. října 2005 v 18:23 | Reagovat

hey! Finally got the chance to check the page! Must say that your funny and vibrant writing style is so cool that I not only wished that I'd been there  but was also loughing my head off:)Have fune and keep us informed:)

Thanks for the references.

Pac a pusu to both of you.

love,

Kaja xx

2 Phildos Phildos | 19. října 2005 v 18:39 | Reagovat

Ola Amigos!Taky bych si dal broskvovou integraci:)Celý text jsem si myslel, že jste koupili nějakou starou šunku od VW koncernu a ona se z toho nakonec vyklubala pařbička s domorodcema:)

3 Phildos Phildos | 28. října 2005 v 19:09 | Reagovat

Muchas Gracias za Chocoamazones! Jsem dojat...:)Maji nadherny ešusy na hrudich!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama