Party a ruiny Rumicucho mezi odpadky

26. října 2005 v 17:33
PÁRTY A RUINY RUMICUCHO MEZI ODPADKY
Jak jsme už naznačili v předchozím příspěvku, naskytla se nám příležitostná práce na párty, kterou pořádal majitel časopisu City Paper. Myslíme, že naším hlavním vkladem pro nabízenou práci byly naše bílé ksichty, rasismus v Ekvádoru bohužel stále existuje. Náplní naší práce mělo být vpouštění pozvaných hostů na párty - se zvláštní péčí o VIP hosty - a kasírování hostů nepozvaných. Od začátku poněkud vázla organizace párty, což dokazuje fakt, že v sedm hodin večer, tedy v začátek naší pracovní doby, jsme seděli místo pod Pichinchou stále ještě v kanceláři časopisu v centru města a marně čekali na slíbený odvoz. Martin byl nakonec jedním ze vpouštěčů a bouchačů u dveří se seznamem hostí spolu se svalnatým Kolumbijcem a hubeným černochem ve varietním kvádru, takže dohromady připomínali trio Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Druhá z nás (Kamča) čekala na VIP hosty, které uvítala a uvedla na jejich místa. Vrcholem špatné organizace byla právě zmíněná péče o VIP hosty, kterých bylo pozváno a skutečně došlo asi 50, ovšem pro ně speciálně vyhrazený prostor obsahoval jen 25 míst k sezení. Kamča tedy dělala hlídacího psa u VIP sálu a dohlížela na to, aby si VIP hosté vzájemně nezasedávali místa. Oficiální začátek párty byl v osm hodin, ovšem jsme v Latinské Americe, takže v devět v sále skoro nikdo nebyl a ještě v jedenáct se montovala aparatura pro hlavního dýdžeje. Párty se rozjela pořádně teprve asi hodinu před koncem naší pracovní doby, což bylo kolem druhé hodiny ranní.
Brigáda negativně ovlivnila naše víkendové výletní nasazení, takže po lenošné sobotě jsme zvolili velmi pohodlný výlet do nejbližšího okolí, a sice k Mitad del Mundo na incké ruiny Rumicucho, které tvořily spolu s Quitem a pyramidami v Cochasqui strategický trojúhelník říše. Ruiny jsou na malém kopci, z něhož lze za dobrého počasí vidět zbylé body trojúhelníku, jejich obyvatelé se kdysi domlouvali pomocí slunce a jeho odlesků na obsidiánu. Podle informací měla stavba nejpravděpodobněji vojenský význam.
Do středu světa jezdíme téměř se stejnou pravidelností jako Pražáci na Karlštejn, takže výlet měl malinko rutinní ráz. Ovšem při našich prvních návštěvách vesničky naší středosvětové jsme se nechali obalamutit turistickým pozlátkem v podobě Potěmkinovy vesnice. Při zbloudilém hledání ruin Rumicucho jsme zašli za hranici prvních domů vystylizované vesnice a ocitli se ve smetištní části obce. San Antonio (Svatý Antoníček) je rozlezlé na poměrně veliké ploše a celá vesnice se skládá z tvárnicových domů, několika fabrik na úpravu kamene a kostela s duhovým průčelím. Odpadky jsou ve vesnici rozmístěny ve větší hustotě kolem obydlí a v menší pak v jejich bezprostřední blízkosti. Nenajdete tam však prostor o rozloze 5m čtverečních bez odpadků. Nejvíce jsou odpadky koncentrovány ve skalnatých průrvách, což jsou v podstatě jediná pěkná místa ve vesnici, kde se drží vlhkost a tudíž je tam nějaké rostlinstvo. Oblast San Antonia totiž leží ve srážkovém stínu a dle místních zde prší pouze cca 5 dní v roce. Celé toto nepršení spolu s lámáním kamene má za následek zvýšenou prašnost, sucho a pouštní krajinu. Místní obyvatelé žijí na svém smetišti dobrovolně a v klidu, procházejí se mezi odpadky v nedělním svátečním oblečení. Jsou turisti, kteří v Ekvádoru navštíví pouze největší lákadla, a rovník je jedním z nich, takže pokud směřují na Rumicucho, vytvoří si dost negativní a určitě ne pravdivý obraz Ekvádoru. Návyky lidí v Ekvádoru týkající se odpadků a vůbec ekologie jsou sice mizerné, ale to, co jsme viděli v San Antoniu, byl skutečně extrém.
Chmurné počasí a pohled na hromady odpadků nám přivodili takovou menší nedělní depresi, kterou mohlo zlepšit jen dobré jídlo. Dali jsme si dobré kuře se zelným salátem jako od dědečka, ovšem s bizarní obsluhou. Pán a paní měli nejen gumové rukavice na porcování jídla (typ tlusté gumové rukavice na úklid - zde černé barvy, zabílené moukou), ale také vysoké černé gumáky na nohou, což v našich hlavách evokovalo otázku, v čemže se to vzadu ve svém podniku brodí. Otázku jsme raději nechali nezodpovězenou. Ke gumákům a rukavicím měli elegantní červené kombinézy. Jídlo přinesli na talířích obalených v igelitových pytlících, asi abychom je nezašpinili a nenadělali nádobí. Na pultu byla obrovská role potravinářské fólie. Jak vystřižené z Oskarovy reklamy na pokrytí. Kupodivu jsme si přes všechny uvedené bizarnosti docela pochutnali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 coach factory outlet coach factory outlet | E-mail | Web | 26. května 2011 v 8:10 | Reagovat

This topic was really educational and nicely written.

2 coach outlet online coach outlet online | E-mail | Web | 26. května 2011 v 8:10 | Reagovat

Your work is very good and I appreciate you and hoping for some more informative posts.

3 coach outlet canada coach outlet canada | E-mail | Web | 26. května 2011 v 8:11 | Reagovat

Words have a magical power. They can bring either the greatest happiness or deepest despair; can transfer knowledge from teacher to students words enable the orator to sway his audience and dictate its decisions.Just like your post,excellent!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama