Baños

9. listopadu 2005 v 21:43
Baňos
Představte si, že jedete autobusem na víkend mimo Prahu. Když prijíždíte Posázavím, nastoupí do autobusu prodavač, který vám nabízí něco ze sortimentu "Pramenu zdraví". Poté jedete přes Humpolec a tu naskočí prodejce s Bernardem. Dalším tranzitním městem je Olomouc, kde se vše završí dobře uzrálými syrečky. Tak asi tak nějak vypadala naše cesta z Quita do Baňos. Mimo tradiční prodejce brambůrek a sušených banánů naskakovali za jízdy prodejci s místními specialitami. Při průjezdu městem Salcedo se podávaly vynikající ovocné zmrzliny, dal si je skoro celý autobus včetně řidiče. V městečku Latacunga nastoupily místní sýry a mléčné výrobky. V Ambatu se podával Ambateňo mix v podobě vařené kukuřice s kousky masa a jiných doplňků. Protože cestující kupovali o 106, dostal svůj podíl i řidič, který prodejcům ochotně přibržďoval. Stále jsme škodolibě čekali na chvíli, kdy neuvěřitelný mix řidičův žaludek nezvládne a bude vynucená pauza, nestalo se však. Řidič, prodejci oslovovaný "jefe" (šéf), zřejmě odhadl naše smýšlení a přitlačil na plyn, až jsme si oči zakrývali (kontrolujíc volant pouze jednou rukou, v ruce druhé držel dobrotu ze Salceda). Jefe byl veselá kopa, velmi nás pobavilo letmé přibrždění při vystupování jednoho z prodejců, kdy prodejce ještě za dost velké rychlosti vyskočil a nabral neuvěřitelný sprint, aby nezalehl svůj prodejní artikl. Dalším tragikomickým skutkem byla situace, kdy jsme v ruce drželi igelitový obal od zmrzliny a průvodčí se nabídl, že nám od něho pomůže. Myšlenka, že má někde vedle sebe odpadkový koš, se ukázala jako dost naivní. Jednoduchým pohybem vyhodil igelitový obal oknem. Naše rozpačité pohledy ho nijak nevzrušovaly a cestující kolem udělali postupně to samé.
Cestou do Baňos tzv. Panamericanou lze spatřit maketu obrovského zlatého vojáka připraveného k výstřelu ze samopalu, obrovskou maketu Selcedo zmrzliny a sochu dalšího vojáka držícího polní brašnu. Baňos se nachází na cestě z Ambata do Amazonské brány - městečka Puya. Nutno připomenout, že městečko Baňos leží přímo pod aktivní sopkou Tungurahua (z jazyka Kečua - Malé Peklo), která naposledy hrozila výbuchem v roce 2002. Poslední největší erupce byly od roku 1999 do roku následujícího, menší výbuchy bylo možné vidět téměř denně. Jelikož se stále nedostavovala velká erupce ohrožující Baňos, evakuovaní obyvatelé se po nějaké době rozhodli vrátit i přes zátarasy a vládní nařízení. Jedna žena při střetu s vojáky zemřela. Roku 2003 se změnil stupeň ohrožení z červeného na žlutý, který trvá dodnes. Tungurahua je vysoká cca 5020m a z Baňos je vidět pouze za dobrého počasí, avšak její nenápadná přítomnost a hrozba je něčím, s čím se tu na každý pád musí počítat. Strmá údolí vedou lávu přímo na město. Tungurahua stále vypouští sloupec páry nebo kouře.
Při příjezdu do městečka se ocitáte před stánky s cukrovou třtinou, jež se tu nabízí v nejrůznějších podobách - od na kousky rozsekané k cucání přes kompaktní neoloupaný třtinový balíček na cestu, až po lehce kvašený třtinový džus. V Baňos naleznete vše, co by mohlo nalákat turisty zahraniční i místní: hotely, hotýlky, penziony, desítky restaurací, jazykové školy, půjčovny kol a čtyřkolek, možnosti vyrazit na raft, do Amazonie, na sopky atp. Okolní krajina, atmosféra i lidé jsou fajn a ceny příjemné. Místní obchůdky nabízejí sladkou pochoutku melcocha, připravovaná s různými příchutěmi zajímavým a fyzicky náročným způsobem. Muži házejí kus sladké a pevné hmoty na věšák u dveří a hmotu natahují, práskají s ní sem a tam z věšáku a na věšák, průběžně dávají ochutnat kolem stojícím lidem. Když jsou s výsledkem své práce spokojeni, hmota se nakrájí na malé kousky, zabalí a prodává na stáncích. Melcocha je dobrá, ale doporučejem ji jen těm, kteří věří práci svých zubařů, nebo nemají žádné plomby.
Ubytovali jsme se u britského entomologa, který nám v rámci nabídky zapůjčení kol předvedl jeho sbírku tarantulí a Amazonských megašneků (viz foto). Hned první den jsme skočili na špek místním vykutálencům nabízejícím výlety na vyhlídku, ze které je možné pozorovat aktivní vulkán plivnoucí občas do tmy uhlíky. Na vyhlídce nás však čekala pouze show bratrů jednoho z organizátorů žonglujících se zapálenými loučemi, velmi chabý výklad o Tungurahua a evakuaci Baňos v případě její erupce, nějaký špiritus ze třtiny ředěný třtinovým džusem, nikoliv však slibované přírodní ohňostroje. Každopádně jsme byli jediní, komu chyběly. Jak jsme se později dozvěděli od našeho entomologa, ohňovou produkci sopky lze spatřit jen výjímečně nebo spíš vůbec. Večerní termální koupele (odtud i název města - Baňos = lázně) jsme pro velký zájem místních i přespolních vynechali a užívali si bezpečné procházení se nočním městem.
Dle doporučení ze všech stran jsme si následující den zapůjčili entomologovic kola a vyrazili podél řeky Pastaza směrem na Amazonii. Cestou se nabízeli pohledy na vodopády, divokou řeku, zelené Andské štíty a rozmanitou faunu a flóru. Spouště fotoaparátů byly v provozu téměř nepřetržitě. Cyklotrasu jsme zakončili ve vesnici Río Verde, kde jsme absolvovali sestup k nejspektakulárnějšímu vodopádu Pailon del Diablo (ďáblův kotel). Zpět do Baňos jsme se jako správní mastňáci svezli na korbě pick-upu. I přes opětovný velký zájem jsme se tentokrát zúčastnili koupání v termálech. Akce obnášela sdílení bazénku spolu s desítkami dalších lidí a boj o místa u okraje bazénu. Kolik bakterií voda obsahovala si netroufáme odhadnout. Vysoký počet malých dětí také naznačuje své. Příjemně teplá voda v porovnání s teplotou ovzduší a nasvětlený vodopád v těsné blízkosti termálního koupaliště myšlenky na případné nezdravosti hravě potlačily.
Na závěr prodlouženého víkendu jsme vyrazili na pěší túru nahoru do kopce a z kopce dolů obnášející převýšení sice jen 400 výškových metrů ale pěkně strmých, chůzi po blátivých cestách, zastrašování útočících psů a smažení se na žhavém slunci. Cestou do Quita se nám splnil náš víkendový sen spatřit Tungurahuu. Ta - ostře sledovaná týmem odborníků - si vesele bafala svoje čoudy k nebi. Kdy opět vyžene obyvatele Baňos a okolí z jejich domovů je ve hvězdách. Cestou jsme ještě dlouho projížděli kolem vulkánu Cotopaxi, který lze vidět i z Quita, byl obrovský a jeho sněhová čepice nádherně osvětlená zapadajícím sluncem. Jefe si to ale s busem neuvěřitelně mastil, takže na fotku Cotopaxi z okénka jsme rezignovali.
9.11.2005
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ivča ivča | E-mail | 10. listopadu 2005 v 12:26 | Reagovat

ked si predstavim moj haklivy zaludok a mnozstvo roznych druhov pokrmov v buse, tak mi je jasne, ze ten autobus by mi rychlo usiel, ale zato by som velmi poznala okolie popri ceste:-)

2 Phildos Phildos | 4. prosince 2005 v 17:56 | Reagovat

Koukám, že se z vás stávají cykloprofíci:) A ta zvířátka na fotkách (hlavně morčátka:) jsou taky zajímavá a možná i chutná, takže se těšíme na to, až poreferujete z nějaké kulinářské akce, kde se budou servírovat morčátka, broučci....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama