Mindo es lindo

1. listopadu 2005 v 15:20
MINDO ES LINDO
V sobotu jsme tu dovršili druhý měsíc pobytu a navštívili Mindo. Pondělí je ve znamení stěhování. V úterý jsou tu všichni svatí - pijeme coladu moradu a jíme guagua pan. Středa a čtvrtek jsou svátky - osvobození Cuency od španělské nadvlády. Ale zpět k sobotě a neděli, to jsme navštívili Mindo.
Tato vesnice leží cca 2 a půl hodiny busem od Quita. Patří stejně jako hlavní město do provincie Pichincha, a aby se do ní člověk dostal, je třeba objet stejnojmenný kopec a sestoupat 1650 výškových metrů. Autobus do Minda nám jede takřka od domu. Pobavila nás situace, kdy jsme v zimě ráno čekali na autobus a kolem v pětiminutových intervalech projížděly autobusy do Ibarry, Otavala eventuelně do Tulcánu. Všichni "conductores" vyklonění ze dveří doufají, že pojedete právě s nimi a nechápou, že tentokrát nechcete ani do Ibarry ani do Otavala na trhy. Zatím jen přibržďují a ze dveří volají, ale myslíme, že přijdou konkurenčně tvrdší časy, kdy budou pasažery stojící na zastávce vysazovat do jedoucího busu násilím. Jelikož do Minda jede jen asi každý 20. bus, počkali jsme si na silnici hodinu.
Cesta do Minda je úžasný zážitek. Jede se zeleným údolím porostlým původními stromy mlžných pralesů typických pro rovníkovou oblast a nadmořskou výšku cca 1800 až 1000 n.m. Vysoko na kopcích jsou osamocené domky, sem tam nějaká políčka s banánovníky. Pár restaurací u silnice a v hustém porostu mlžného pralesa schované nenápadné vesnice. Jedním z našich spolucestujících je mladý taťka se svými syny. V Quitu si mimo nějaké mastičky pořídili kotě a tatínek erotický časopis Bombón.
Dle rady průvodce jsme se ubytovali v nejbližsím možném hotelu a vyrazili do informační kanceláře. Tam jsme došli zjištění, že v Mindu se platí snad za všechno. Nejen za atrakce typu jízda na duších po řece, brzkoranní ornitologické procházky (v Mindu žije okolo 250 druhů ptactva), návštěva orchideária nebo motýlária, ale také za všechny možné procházky po okolí. Mindo žije z cestovního ruchu a vzhledem k jeho blízkosti hlavnímu městu a všem krásám vůkol má ideální vybavení k tomu, aby turistům provětralo peněženky. Na druhou stranu je to jedna z mála oblastí, kde jsou obyvatelé hrdi na to, že konzervují původní mlžný prales, odpadky zde nenajdete, vše je ze dřeva a jiných přírodních materiálů. Takže pokud platíte za vstupy a jiné služby, zajišťujete tím kromě jiného, že se obyvatelé mohou uživit cestovním ruchem a ne třeba zemědělstvím, které předpokládá další kácení původních lesů.
Ze široké palety možností jsme zvolili cestu po vodopádech spojenou s jízdou lanovkou "tarabita". Obojí se později ukázalo jako výborná volba. K lanovce je třeba jít cca 1 a půl hodiny pěšky. Má délku 150 metrů a v nejvyšším bodě je cca 120m vysoko nad mlžným pralesem, vlastně překlenuje údolí mezi dvěma kopci. Jedinečný zážitek! Po výstupu z lanovky jsme se vydali na cestu po vodopádech. Pocítili jsme skutečné kouzlo pozvolna zarůstajících malých pěšinek mlžného pralesa a viděli celkem 6 menších vodopádů, spoustu rostlin a jednoho malinkého pásovce. Na fotky z cesty pralesem si budete muset počkat, máme je pouze na zrcadlovce, digitál dělal problémy. I přes výhodu dlouhodobějšího pobytu ve vyšších nadmořských výškách jsme se slušně zapotili, některé cestičky pralesem, které třeba týden nikdo nepoužil, poněkud zarostly vegetací. Večer jsme po pořádné porci pečených banánů "maduros" padli za vlast únavou. Fyzická námaha nás vyřadila z účasti na místní sobotní sešlosti, kde se hrálo na bubínky prokládané latinskými rytmy.
Další den jsme navštívili mariposarium alias "motýlárium". Toto místo je výborně zakomponované do pralesní krajiny a návštěvníkům umožňuje shlédnutí motýlů různých barev a velikostí, od housenek po vylíhnuté krasavce. Polovina vylíhnutých motýlů je vypouštěna do krajiny a druhá polovina zůstává v "motýláriu". Uvnitř chodíte mezi poletujícími motýli, které si lze vzít i na ruku, pokud si na ni dáte trochu banánu nebo melounu. Tady jsme si na focení trochu ujeli, o tom se můžete přesvědčit.
Po motýlech následovala koupačka v řece, přípitek (whisky v plastikovém kelímku) s veselící se skupinkou Ekvádorců a návrat do vesnice. Cestou navštěvujeme kávové plantáže, ochutnáváme čerstvě upraženou kávu a kupujeme si vzorek s sebou do Quita. Před odjezdem využíváme pouličního barbecue a dáváme si kuřecí špízy se smaženými banány a jako zákusek osvěžující meloun. Po tomto víkendu můžeme potvrdit to, co nám říkali všichni lidé z Quita, že Mindo es lindo (Mindo je krásné). Jó, mindo je lindó, do minda já z Quita rád/a jezdívám…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katka Katka | E-mail | 2. listopadu 2005 v 8:25 | Reagovat

Hola amigos, to zni jako bajecny vikend:-) Tady jsme se presunuli do sedeho listopadoveho pocasi. Rano mlhy a kosa, ale jsou to teprve 2 dny (rijen byl cely slunecnny a barevny!). Uz se moc tesim na fotky, tak si s nimi pospeste! Adios. Katka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama