Salinas

28. listopadu 2005 v 23:09
SALINAS
O tom, kam se vydáme tento víkend, rozhodl malý spot v televizi a také fakt, že bude prosinec a s ním i mnohem lepší počasí s možností kochat se výhledy na vulkány. Tak jsme se rozjeli na jih od Quita po naší staré známé Panamericaně směrem na město Ambato a dále na Guarandu do vzdálenější oblasti Západních Cordiller, kde krajině vévodí nejvyšší hora Ekvádoru a vyhaslý vulkán Chimborazo s výškou 6310mnm. Tento vulkán lze též nazvat nejvyšší horou světa měřenou od zemského středu. V průvodci jsme o Salinas našli jen malou zmínku, která nás ale definitivně přesvědčila, že Salinas jsou klidné místo dostatečně daleko od všech hlavních cest, kam mnoho turistů nejezdí, že místní obyvatelé jsou přátelští a městečko se kromě krásného okolí může pochlubit produkcí vlněných svetrů, sýrů a v Ekvádoru vzácné čokolády.
Brzy ráno jsme nasedli do autobusu směr Ambato a kochali se výhledy na nejvyšší vulkány se sněhovými čepicemi - na Cayambe, na Antisanu a velkou část cesty na Cotopaxí. Cestou jsme zažili naší první poruchu autobusu. Řidič z ničeho nic zastavil, poslal ven cestující, kteří seděli na velkém sedadle nad motorem, motor obnažil a za pohledu všech zbylých cestujících začal diagnostikovat závadu. První nedočkavci nedali řidiči a jeho pomocníkovi ani 5 minut a po vrácení části jízdného šli stopovat další vozidlo. Brali jsme to jako znamení, že závada bude asi závažná a oprava se protáhne. Jaké bylo naše překvapení, když řidič s průvodčím vše vyřešili ani ne za 10 minut pomocí drátu a provazu, který pak ještě nějaký čas průvodčí držel a přidával tak řidiči ručně plyn. Z Ambata byly úplně výjimečně vidět všechny významné vrcholy - Cotopaxí, Tungurahua i Chimborazo. Na terminálu jsme přestoupili do autobusu do Guarandy a podle rady průvodce jsme si jako správní "gringové" sedli nalevo, aby nám neušel žádný spektakulární výhled na Chimborazo. Spolu s námi cestovali do hor jen indiáni, kteří si z města vezli různé pytle, kanistry, mycí prostředky a nářadí.
Cesta byla s pomocí krásného počasí vskutku spektakulární, silnice dlouho stoupá a na okrajích jdou pěšky nebo jedou na koních indiánské děti nebo celé rodiny, pastevci ženou nebo hlídají ovce či lamy. Silnice stoupá až pod samotné Chimborazo, minimálně do 4000mnm ale spíše výš, poté různými zatáčkami a údolími vulkán objíždí, takže si ho dobře prohlédnete ze všech stran a z neuvěřitelné blízkosti. Vystupujume asi po hodině a půl cesty, kdy už cesta klesla do asi 3500mnm a vulkán Chimborazo zůstává za námi. Do Salinas vede pouze 25km dlouhá prašná cesta a tak za zvědavých pohledů místních indiánů čekáme na odvoz. Prašná cesta lemuje mnoho zvlněných kopců s hlubokými údolími, na kopcích jsou zelená políčka a tu a tam rozeseté domky, dobytek, lidé na koních nebo pěší s různými náklady. Vegetace a čilé zemědělství ve výšce 3500 metrů nad mořem, zkrátka Andy, jak jsme si je představovali.
Salinas mají své jméno podle malých solných pánví v okolí, sůl je obsažena v minerální vodě pod zemí, voda se chytá do malých nádržek a sůl se sbírá z hladiny. Solné doly vypadají jako malý Yellowstone. Městečko je opravdu strašně klidné, nad hlavním náměstíčkem se trčí vysoké skály, je zde spouta vulkanických kopečků a zvlněných svahů. Plánek města na náměstí napovídá, co všechno a kde se tu vyrábí. Jdeme do jedné ze dvou restaurací na náměstí na oběd, zatímco jíme, prochází sem a tam restaurací několik dětí různých věků, psi a malé kůzle. Děti šeptají.
Ubytováváme se v malém hostalu a ihned vyrážíme na kopec nad Salinas, je vidět sněhová čepice Chimboraza. Pozorujeme zemědělský život na svazích, zvláště 11 malých prasátek, která se ve skupině úprkem přemísťují sem a tam. Postupně vyjdeme na jednu ze skal nad Salinas, na jejím vršku jsou původní rostliny párama v kombinaci s nově vysazenými borovicemi. Míříme na solné pánve. Cestou se zastavujeme v malé továrně na čokoládu. V Ekvádoru kromě jednoho druhu Nestlé čokolády vůbec nejsou, místní čokoláda je jedinou, kterou jsme tady potkali a je strašně dobrá. Továrnička na čokoládu, sýrárna, produkce svetrů, marmelád, bylinných produktů, továrnička na míče a hotel jsou součástí tzv. "komunitární kooperativy". Obyvatelé městečka se podílejí na produkci a výnosy jsou pro celou obci. Továrničky vyvážejí v rámci Ekvádoru i do zahraničí, výrobky jsou organické a mají svou vlastní značku "Salinerito". V oblasti je krásně a výroby neničí životní prostředí ani místní klid. Je to takový malý andský zázrak, kdy se z nejchudšího místa provincie Bolívar stala soběstačná obec s uspokojivou životní úrovní. Za vším stojí padre Antonio Polo, jezuita z Itálie, který spolu s dalšími třemi organizacemi tento projekt uskutečnil.
Večer se radikálně ochladilo a tak nám moc přišel vhod krb v našem hostalu, majitel starší indián Victor nám přišel povyprávět výše uvedenou historii Salinas, pak jsme ještě povídali o Ekvádoru, o Čechách a EU. V noci byla taková zima, že si ráno indiánské děti hrály s kusy ledu ze sudů s vodou. Ráno jsme vstali poměrně brzy, ale v městečku už bylo živo, děti i dospělí odváděli zvířata na pastvu, nosili na zádech nebo na oslících nádoby na mléko a další věci. Vydali jsme se do kaňonu mezi skalami, bylo opět nádherné počasí. Nabízely se výhledy na skalní masivy, jeskyně ve skalách, páramo vegetaci na dně kaňonu občas i s políčky. Když jsme došli skoro na konec, vylezli jsme do borového háje na skále a trochu si zahoubařili. Následovala cesta zpět do Salinas, z vyhlídky jsme pozorovali nedělní ruch městečka, na polovině náměstí se hrál fotbal, na druhé polovině ecuavolejbal, občas v uličkách projel někdo na koni nebo šel s osli a nějakým nákladem. Zkrátka pohoda. Při sestupování do vesnice jsme potkali děti jdoucí na kopec. K našemu velkému údivu se nás báli. Nejdříve se začali klusem vracet a poté, když jejich vůdkyně zůstala s vyvalenýma očima stát a my jsme ji minuli pouze s pozdravem, se odhodlaly kolem nás se sevřenýma prdýlkama proběhnout.
Před odjezdem jsme koupili nějaké čokolády, kousek sýra (dělají tu různé typy, které jinak nejsou k dostání) a bylinkovou mast na ekzém. Příště nám zbývá ještě cesta na koních k subtropickému pralesu. Cestou zpátky po prašné cestě sbíral autobus indiány a indiánky přibíhající z vysokých kopců na silnici s různými pytli (s bylinami, bramborem, zrním, atp.), příště s sebou musíme mít buď pytel nebo kanistr, abychom byli "in". Zajímavým prvkem interiéru autobusu byl svatý obrázek, na kterém se při sešlápnutí brzdy rozsvítila Ježíši svatozář. Indiánka jedoucí místním spojem pouhých 15 minut se rozhodla sednout si na motor busu a jelikož se nebylo čeho chytit, využila jako oporu Martinovo koleno. Stisk měla pevný! Navíc po vystoupení Martin zjistil, že mu po jejím stisku zůstal na kalhotách mastný flek. Indiáni i ostatní Ekvádorci jsou v těchto věcech docela bezprostřední.
Z křižovatky na Ambato jsme se rozhodli jít pěšky do kopce podél silnice, abychom viděli Chimborazo jinak než jen z autobusu. Cesta byla postupně docela náročná vzhledem k nadmořské výšce, ale hlavně jsme byli neuvěřitelnou atrakcí pro místní obyvatele, kteří seděli na svazích a kopečcích u silnice, poslouchali hudbu linoucí se celým údolím a zkrátka si užívali neděle. Všichni na nás mávali a ptali se, kam to pěšky jdeme. Odpovídali jsme, že do Quita. Ještě ve čtyři hodiny jsme seděli kdesi uprostřed And na mezi u silnice a čekali na autobus, naštěstí nás za chvíli nějaký vzal a tak jsme za necelých pět hodin spektakulární cesty už byli v bytečku a jedli smaženici z nasbíraných hub.
28.11.2005
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Olda Jelda Olda Jelda | 30. listopadu 2005 v 14:20 | Reagovat

No, v podstatě jste byli kousek za domem v krasu u Býčí skály....

2 Phildos Phildos | 3. prosince 2005 v 17:36 | Reagovat

hm...fakt zajímavé a na Ekvádor asi dost netypicky klidné místo. Jak řekl Olda, taková vesnička někde na Vysočině, kde se po lesích jen sem a tam motá lehce obecherovkovaný bývalý ministerský předseda...:)

3 ivča ivča | E-mail | 7. prosince 2005 v 11:54 | Reagovat

to chimborazo vyzera uuuuuzasne!!! a to pocasie!!! Kamarati robili nedavno premietanie z Ekvadoru a bolo to, ako keby tvoje fotky cez kopirak (ale nevyslo im pocko, takze nevysli ani na Coto ani na Chimbo. Teraz uz zavidim (v dobrom)dvojmo. papa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama