Fiestas de Quito I. aneb Indiansky zacatek

8. prosince 2005 v 16:05
Pro Quito je typické, že se prakticky od začátku prosince až do vánoc v jeho ulicích slaví a slaví. Kromě jiného se slaví den založení města, které letos oslaví své 471. narozeniny. Podivný je na těchto slavnostech fakt, že se vlastně částečně oslavuje Španělsko a jeho úspěšná conquesta, i přesto že si Ekvádor podobně jako další latinsko-americké země později na Španělsku pracně vydobil nezávislost a vytvořil republiku. Nicméně během slavností nechybí festival bolera, průvody, přehlídky a bohužel ani typicky španělská corrida s účastí výhradně španělských toreadorů. Slavnosti začínají volbou královny Quita, domy a kancelářské budovy vyvěsí červenomodrou výzdobu (barvy Quita), v ulicích začnou jezdit "chivas" - veselá auta s hudbou a jásajícími, tančícími a pijícími lidmi. V četných parcích města se stavějí pódia, v ulicích přibývá hlasitá hudba a stánky s rozmanitými pokrmy. Střední a starší generace se na oslavy vesměs těší, mluvili jsme ale s některými mladšími lidmi a studenty, kteří oslavy sabotují a kritizují je právě pro jejich sporný oslavný charakter. Někteří z nich kritizují oslavy přímo na místě jejich průběhu a svůj odpor dávají najevo zvýšenou konzumací alkoholu v ulicích, takže na první pohled je od těch skutečně slavících lidí nelze rozeznat.
I přes všechny výhrady si lze v bohatém kulturním programu (mezi kulturu nepočítáme corridu) vybrat zábavu podle individuálního gusta. V historickém centru probíhají akce pro děti, v parcích hudební open air produkce všech možných žánrů, divadelní a filmové festivaly, v hlavním kulturním centru města jsou všechny výstavy zadarmo, podobně mají volný vstup některá muzea. My jsme slavnosti zahájili poněkud netradičně. Dozvěděli jsme se, že v nedalekém parčíku "del Arbolito" bude indiánská hudba a tance, a to jsme si samozřejmě nemohli nechat ujít. Před samotným začátkem promluvil do mikrofonu na pódiu starší indián nejprve jazykem "quichua" alias kečua (druhý oficiální jazyk v Ekvádoru) a poté španělsky, že v nedalekém kulturním centru se koná slavnostní akce u příležitosti 25. výročí fungování nějaké indiánské organizace a že jsme my všichni, bratři a sestry, zváni. Protože my se považujeme za bratra a sestru indiánů a musíme být u všeho, ihned jsme se do sálu kulturního centra vydali. Ovšem od začátku až do konce akce jsme byli v sále jediní neindiáni, všude kolem nás seděli indiáni a indiánky různých generací a v různém oblečení podle toho, z které části země přijeli. Nejvýrazněji vedle všech různobarevných ponč a klobouků vynikali indiáni z Amazonie, kteří měli na hlavách čelenky a doplňky z papouščího peří. Přes všechny pestrobarevné výjevy jsme ale stejně byli nejnápadnější právě my, v našem neopakovatelném složení: on dvoumetrový (indiáni mají často 150cm a méně) a ona blonďatá.
Dalším poněkud šokujícím zjištěním bylo, že organizace FEINE sdružuje indiány hlásící se k evangelické církvi. Byli jsme tak vlastně přítomni v menšině menšiny, protože většina indiánů se hlásí ke katolictví. V hlavě se nám jen stihl mihnout stín tušení, že by mohla přijít nějaká hromadná modlitba, a už se tak stalo. Myslíme, že pro indiánské shromáždění neexistují lepší mimikry než modlící se a nad všechny trčící dvoumetrový běloch s blonďatou běloškou, z nichž se ani jeden nehlásí k žádné z církví. Po modlitbě se zpívala hymna organizace v jazyce kečua a poté následovalo několik živých projevů - naštěstí ve španělštině. Co chvíli někdo z publika přerušil projev potleskem nebo vykřikl "Viva la FEINE!" a další z publika opakovali "Viva! Viva!" Některé projevy byly zajímavé, například jak se organizace-oslavenkyně zasloužila o prosazení bilingválního vzdělávání indiánských dětí a jak se za 25 let změnilo sociální postavení indiánů v zemi. Po každém projevu - ale často už v průběhu - následoval bouřlivý aplaus a řečník se objal a poplácal se všemi členy prezidia. Následovalo fotografování se všemi glejty, které organizace obdržela k narozeninám od politiků a druhých organizací. Ještě jsme všichni hromadně poděkovali Ježíši Kristu za to, jak pomohl indiánům v jejich sociálním, kulturním a politickém snažení a že zlepšil jejich opravdu moc tvrdý život. Odcházeli jsme bohatší o jednu nevšední a zároveň úsměvnou zkušenost.
Po výše popsané akci začala slibovaná hudební a taneční produkce, převážně indiánskému publiku se postupně představili mladí indiánští zpěváci a tanečnící z provincie Cotopaxí, Tungurahua a Imbabura, všichni v krojích typických pro svou část And. Přehlídka pokračovala až do momentu, kdy tříletá pobíhající holčička zakopla o dráty napájející celé pódium včetně aparatury (holčičce se naštěstí nic nestalo). Zkrat byl ohromný a způsobil, že lidé se nejprve rozprchli a pak se ze zvědavosti zase nahrnuli zpět. Po druhém výboji se již opětovně rozprchnuté obecenstvo k inkriminovanému místu nevrátilo. Produkci se již obnovit nepodařilo. Zbytek večera jsme strávili popíjením s fiesta-skeptiky - a sice se studenty Centrální Univerzity, kteří druhý den pořádali nějakou kontraprodukci na půdě své univerzity.
2.12.2005
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kingstalker Kingstalker | E-mail | Web | 16. listopadu 2011 v 2:03 | Reagovat

Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem....:-)

2 Mario Mario | E-mail | Web | 7. března 2012 v 8:08 | Reagovat

Pravdu máš....:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama