Fiestas de Quito II. aneb Prvomajovy konec

8. prosince 2005 v 16:07
Po indiánské akci jsme se postupně vrhali do všemožných a hlavně zadarmo produkcí. Začalo to starým městem a muzeem historie Ekvádoru. Na tomto muzeu byla legrační prezentace exponátů, kterou prováděli převážně studenti turistického ruchu. U každého exponátu stál jeden student nebo studentka, kteří příchozím skupinkám opakovali jedno a to samé dokola jako porouchané gramofony. Poté jsme byli zaskočeni vysokou účastí Quiťanů na pouličních žranicích. Téměř každá čtvrť města pořádá během fiesty ochutnávky tradiční kuchyně. Do Quita přijíždějí i Ekvádorci z pobřeží, kteří nabízejí všemi žádané mořské pokrmy. Nejtradičnější dle místních je hornado, což je v podstatě upečené prase pojídané s jednou z možných verzí vařené kukuřice. U stánků je skutečně narváno a u stolů není místo k sezení, takže jsme byli málem jediní, kdo o fiestách umřel v ulicích Quita hlady.
Další z navštívených akcí byl rockový koncert, který se konal v parku Itchimbía, který máme - aniž bychom to předtím věděli - asi tak 10 minut od domu. Shlédli jsme populární ekvaskupinu Sudakaya, která produkovala hudbu ve stylu reggae-ska-rock. Park samotný je na jednom z Quito kopců a je z něj bezvadný výhled na celé Quito i vulkán Pichincha. Nechali jsme se unášet tímto výhledem až do setmění, na témže místě jsme shlédli výstavu obrazů Quita 19.století, prezentovaly se tradiční a dnes už často neexistující řemesla, soudobý vzhled vulkánů a jednotlivých částí města. Výstava se konala v takovém jakémsi ekvakřižíkově skleněném pavilonu.
Nechyběli jsme ani na ekvabaletu, který nás docela nadchl. Představení zahrnovalo balet v kombinaci s tradičními tanci And, dále s tanci typickými pro ekvádorské pobřeží a koloniálními tanci, které jsou považovány za tradiční národní jako například pasillo či pasacalle. Celé vystoupení bylo následně zakončeno pozváním obecenstva na pódium divadla, kde si občané Quita s baletními tanečníky zatancovali na Quito hymnu a sborem všichni provolávali, ať žije Quito, que viva Quito!!!
Ve večerních hodinách jsme zaběhli do parku La Carolina, kde probíhal koncert námořnické dechny. Něco na způsob Televarieté. Jednotliví námořníci se střídali u mikrofonů a každý odezpíval svůj příspěvek. Lidé hřmotně tleskali do rytmu. Obecenstvo nekompromisně obklopovali všudypřítomní vendedores, kteří byli tentokráte dosti nenápadití, všichni totiž nabízeli špízy. Mimo jiné se v davu daly pořídit petardy a římské svíce. Zejména druhé zmíněné byly populární, takže se nabízely pohledy, kterak malé děti, kterým přítomní rodiče zakoupili ohňostrůjek, koukají po zapálení do římské svíce, proč jako ještě nic nebo už nic nevylítává. Podobně někteří dospěláci mířili svící zásadně do davu a měli z toho neuvěřitelnou čurinu. Když viděli, že se na jejich akci zrovna netváříme, namířili na nás, ha ha. Kupodivu jsme žádný úraz neviděli.
Další den byl další rokáč na Itchimbía a další představení v divadle. Také jedna kontraakce proti fiestám, kde vystupovaly kapely s tvrdším zaměřením - třeba ekvapunk (punk no esta muerte). Pogovalo se o 106, nejvíce bezdomovci a opilci ze zona roja, což je neblaze proslavená ulice 24 de Mayo. Policajtů s plynovými kartušemi bylo na místě více než samotných posluchačů. Policajti nechyběli na žádné z akcí, někde jen postávali nebo se šikovali, jinde docela buzerovali návštěvníky slavností.
Divadlo se neslo ve stylu, že se ekvaPakul nafouknul tolika lidma, že si neměli ani kam posedat. Na podium nebylo vidět, na balkóně nebylo slyšet. Navíc se v sále vesele telefonovalo, řvaly tam děti, řvali lidi, kteří nic neviděli a neslyšeli, na nohách nám seděly jeptišky, lidé se hlasitě bavili a do očí svítily mobily lidí píšících a čtoucích sms. Jak jsme se později dověděli, Ekvádorci jsou v tomto prostě originales, podle nás spíš ignorantes. Děj hry nás také úplně nenadchl, macho-ekvádorec před odchodem do hospody nařídí své ženě Marii, co má uvařit. Ona chtě nechtě pokrm vždy spálí a opilý muž jí pak za smíchu a potlesku publika mlátí, kope a jednou jí vytrhne celý chumáč vlasů. Ona se jednoho dne naštve, na hřbitově vyndá umrlci střeva a připraví je opilému muži k večeři. Muž si pěkně pochutná a odvalí se do postele, kdežto ubohá María neujde trestu, odvlečou si ji umrlci do podsvětí. Ať žije místní pohled na dělbu domácích prací a násilí v rodině notně podpořený dlouhodobým působením katolické církve.
Závěrem jsme shlédli defilé na hlavní třídě nového města. Trochu kýčovité alegorické vozy, na nich letošní Reina de Quito (Miss) a nejstarší žijící Reina de Quito, v průvodu tančící indiáni z různých oblastí, ekvadechna armádní, ekvadechna policejní a další ekvadechny hrající hymnu Quita, šašci na chůdách, úžasné masky, krásné i méně krásné kostýmy, tancující studenti středních škol atd. Průvod defiloval celou hodinu a půl. Zakončen byl alegorickým vozem s obrovskými nafukovacími Andulami! Něco málo vám snad naznačí fotky. Závěrem jen dodáváme, že letošní Fiestas de Quito přinesly 45 mrtvých zejména díky autonehodám, pouličním šarvátkám, přemíře alkoholu a jiným důvodům. My osobně jsme se s žádnými nehodami ani nepokoji nesetkali. QUE VIVA QUITO!
7.12.2005
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama