Krasny Ekvador a jeho mili lide

20. prosince 2005 v 21:07
KRÁSNÝ EKVÁDOR A JEHO MILÍ LIDÉ
Téměř završujeme čtvrtý měsíc našeho pobytu v Quitu, snad nám to dává právo trochu si posvítit na měšťáky a být po všech těch chválách trochu kritičtí. Když si tak matně vzpomínáme na naše očekávání před příletem, tak jsme si říkali, že lidi tady budou více otevření, temperamentnější a přátelštější než "studení čumáci" v Čechách. Také si vzpomínáme na pár varování před indiány. To se určitě nenaplnilo, indiáni jsou sice uzavřenější, ale vesměs příjemní a tak nějak opravdovější. Kdykoli vyjedeme na venkov, je nám mezi nimi asi nejlépe.
První z našich předpokladů také obecně platí, ale jen a jen na první dojem. Takže například jako projíždějící turista si vytvoříte představu o družných, komunikativních a moc milých lidech, nezapomenete se s nimi o svůj postřeh podělit, takže i oni si to o sobě myslí. Otevřenost a přátelskost Ekvádorců, tedy alespoň Quiteňos - na pobřeží a do Amazonie naše zkušenost nesahá - má však své limity. Po několikátém setkání s vašim amigem či amigou máte tak trochu pocit, že začínáte stále znovu a znovu od začátku. Nejčastějším tématem je "krásný Ekvádor", všichni vám budou stále dokola opakovat, co všechno Ekvádor má a jak ho milují. Časem ale zjistíte, že i když na to Quiteňos mají čas a peníze, nikam nejezdí, nebo mají dávno neopodstatněný strach jít na to či ono místo v noci nebo bez průvodce. Zajímavá je taky nekritičnost vůči Ekvádoru, my tak loajální vůči ČR rozhodně nejsme, dokážeme vyjmenovat krásná místa, ale také místa nudná, špinavá a ošklivá. Ekvádorci nikoli, když se vás zeptají, jak se vám tu líbí a vy řeknete jednu kritiku mezi pěti pochvalami, vysloužíte si tím takový ten udivený a zklamaný výraz.
Ekvádor chce do roku 2009 zdvojnásobit počet zahraničních turistů v zemi, kterých je zatím velmi málo, nikdo se ale neptá, co je odrazuje. V televizi se do záběru vybírají pouze turisti chválící, přitom jinak vám všichni ostatní turisti řeknou: Ekvádor je krásná země, má všechno, jenom ty odpadky, čoudící busy a znečištěné ovzduší Quita, vykácené lesy a špinavé řeky…to je smutné. Když o tom mluvíte s Ekvádorci, začnou se tvářit, jako byste přešli do cizího jazyka.
Dalším velmi oblíbeným tématem všední konverzace je ekvádorská kuchyně, je velmi rozmanitá, každá oblast má svá typická jídla, typické suroviny a také své typické názvy. Na začátku se ještě chytáte, odpovídáte na otázky, jestli znáte to nebo ono jídlo, zda vám chutná a jestli se jí ve vaší zemi. Později - a zvláště jsou-li přítomni zástupci jednotlivých provincií - přestanete být v konverzaci důležití, ostatní jmenují názvy jídel, která si nepamatujete ani 5 minut, názvy ovoce, zeleniny a jiných surovin, porovnávají jednotlivé recepty a zkrátka vás bez vaší aktivní účasti doslova ubijí polévkami, banány, kukuřicemi, mořskými plody atd.
Za dobu co jsme tady, jsme se také naučili, co jsou ekvádorské sliby. Z úst mnoha Ekvádorců, které jsme potkali velmi často zazněla věta: "tento víkend pojedeme tam a tam", která, řečená místním, nás nejprve vždy přesvědčila a začali jsme podle ní upravovat svůj program. Jaké však bylo naše překvapení, když už druhý den o plánu nepadla ani zmínka, eventuelně se těsně před daným dnem vyskytla komplikace na straně navrhovatele. V lepším případě nám navrhovatelé dali vědět, že se nic nekoná, zcela běžně však celá akce vyšuměla vniveč. Po několika ztracených dnech jsme si navykli návrh vyslechnout, pochválit, ukázat dostatečné nadšení, ihned ho zapomenout a zařídit si vlastní program.
Nesplněné sliby dostáváte na každém ekvádorském rohu, kolikrát my už slyšeli věty typu: zavolám vám, pozvu vás, pošlu vám, podívám se, poptám se, mohli bychom společně něco podniknout, určitě se ozvu, zítra to bude hotové, přinesu to zítra atd. Po třech a půl měsících se tomu už jen smějeme. Když o tom mluvíte s místními, všichni řeknou, že je to hrozné, že lidi tady to dělají, ale ti druzí, a pak vám udělají úplně to stejné. Jediný výraz, který padne jako ulitý, je "ekvaslibotechna". Když si vše napsané převedete do oblastí jako bydlení, zaměstnání nebo potenciální zaměstnání, jednání s úřady, dostáváte se do bludného kruhu povrchních a nejistých vztahů, čekání a opakovaných zklamání a ničehonevyřízení.
Stejnou roli ve slibech hraje i pověstná a celosvětově známá fráze "maňána". Je to až k nevíře, ale toto slovo mimo to, že významově znamená "zítra", ve skutečnosti může znamenat "když to dobře půjde a 20x se připomenete možnápozítří", ale možná také "příští týden" (je však třeba stále se připomínat) nebo také "za tři týdny" a nebo "nikdy". Příslib vykonání slíbeného a důležitého ihned další den, tedy "maňána", je při každém připomenutí opět vysloven.
V chování lidí je nutno zmínit také ekvařidiče. Jelikož se nejčastěji nacházíme v pozici chodec nebo cestující autobusem, jsme s řidiči denně několikrát konfrontováni. Nejčastěji samozřejmě na přechodech, chodníky však nejsou výjimkou. Pokud máš v Ekvádoru auto, jsi KING. Co to ve skutečnosti znamená? Krom brzdy, plynu a volantu musí tvé auto mít plně funkční a hlasitý klakson. Bez klaksonu jsi out. Slouží řidičům k upozorňování jiných aut - bacha, jedu JÁ, dále pak k vytrubování na u cesty stojící lidi, k proklesťování si cesty, k popohánění aut na zelenou a v neposlední řadě také místo brzdového pedálu a na varování chodců, že i když sice mají přednost, tak je tu KING, který je rozválcuje.
Ukázka funkčnosti klaksonu namísto brzdového pedálu se nám nabídla v podobě autonehody, která vůbec nemusela být, kdyby onen KING namísto klaksonu použil skutečný brzdový pedál. Jelikož máme toto na paměti, představujeme si katastrofy v podobě vytroubeného chodce, který je přecházejíc na ZELENOU nemilosrdně vytrouben a rozdrcen odbočujícím vozidlem. Pokud máte tu smůlu a musíte lemovat vozovku za mokra, můžete si tu v Quitu být stopro jisti, že koupel kalužní vodou vás nemine. Pokud má, na druhou stranu, ono nahazující vozidlo tu smůlu, že ho doběhnete a vynadáte mu za onu koupel, bude se tvářit, že nic neudělal a ostatní vozidla v řadě jej budou hřmotně podporovat. Velmi tradiční systém řízení v ucpané ulici je nacpat se co nejtěsněji za jiná vozidla, troubit, nadávat a zatarasovat přechody. Rychlost v řízení je také nezbytným faktorem. Pokud tu sedíte za volantem je třeba, pokud to jen situace trochu dovolí, dosahovat maximálních rychlostí.
Jelikož je střed města autama opravdu zacpaný, zcela běžně se vám stane, že vás na chodníku míjí motorka, v horším případě nemůžete po chodníku chodit, protože je ucpán parkujícími auty. Vstoupíte-li v této situaci do vozovky, jste vytroubeni a téměř přejeti.
Dále se nám tu několikráte nabídly situace, kdy jsme byly konfrontováni s Ekvádorskou hloupostí. Zejména se tak dělo během nakupování. Logicky uvažující prodavač vlastnící malý krámek nebo stánek si vás zapamatuje a pokud jej znovu navšívíte, bude rád, že jste se staly jeho klienty a ceny zůstanou minimálně stejné. Zde se tomu tak neděje. Několikrát se nám při nakupování obzvláště na tržnici stalo, že pokud jsme se další den nebo týden vrátili k tomu stejnému stánku, prodávající měli tendenci vás natahovat. Řekli jste si, o.k. asi se zvýšily ceny. Zkusíte to znovu další den a natáhnou vás ještě víc.
Jejich chování však na rozdíl od Čech vždy obsahuje pozdrav, milý úsměv, ochotu a touho prodat co nejvíc. Nemá-li prodavač něco, co potřebujete, poradí vám, kde jinde lze tuto věc pořídit. I přesto, že se vám prodavači velmi často vnucují, je snadné se z jejich vnucování vymanit. Jejich strategie je jednoduchá: zaskočí vás ve vašem rozmýšlení, ihned do vás tlačí jejich zboží, ihned vám řeknou, že vám slevili, že původní cena byla vyšší, ale že vy, jakože amígo jste něčím výjimečný a tudíž je sleva na místě. Pozor, níže už však cenu nedostanete. Pokud se otočíte a řeknete, že tedy onu věc nechcete, prodavač už se vám nevnucuje. Toto se týká běžných tržišť, pokud se jedná s indiány, lze smlouvat více a ceny nakonec vycházejí velmi příznivě.
Zajímavé jsou situace, kdy cestujete autobusem. Podobně jako v Praze i zde může v MHD dojít ke střetům cestujících nebo řidiče a cestujících. Zajímavý při těchto střetech je fakt, že ihned nepadají ta nejostřejší slova jako například v Praze, ale slovní potyčka, i když hodně vyhrocená, probíhá s velmi slušnými obraty. Řidič autobusu vyhazoval nepohodlného prodejce skutečně deset minut opakováním slov: "Prosím, vystupte z tohoto autobusu.". Když po deseti minutách prodejce nakonec vystoupil, řidič mu za to poděkoval. Tato skutečnost naznačuje, že Ekvádorci jsou vybaveni notnou dávkou trpělivosti, slušnosti a klidu.
Nechybí jim ale také ani krapet drzosti a ignorance. Zarážející jsou situace, kdy stojíte ve frontách nebo jste třeba na řadě při kopírování či při nakupování. Bez dovolení vás někdo předběhne, že chce jen to nebo tohle, vy přitom na tom nejste o moc jinak. Pokud stojíte ve frontě na trolejbus, je chování nastupujících přímo odstrašující - nastupující český důchodce by se tu ledacos přiučil. Jako další příklad ignorance vám doporučujeme přečíst si náš příspěvek o Fiestas de Quito, odstavec o chování v divadle.
Pozorujete-li lidi například v autobusech, téměř každý si zpívá s rádiem, vyzařuje z nich pohoda a klid. Lidé tu chodí slušně oblečení, běžným pracovním oděvem je sako a kravata, u žen pak kostýmek. Pokud nepotkáte člověka, který je vysloveně opilec nebo lůzr, nestane se vám, že v jeho blízkosti budete nuceni čichat nepříjemné odéry. Vidí-li Ekvádorec člověka, který má vážné zdravotní problémy nebo nemá končetinu, téměř každý kolemjdoucí finančně přispívá. Pokud vstoupí Ekvádorec do místnosti, kde se jí, všechny polohlasem pozdraví a popřeje všem dobrou chuť. Podobně je tomu tak i když místnost opouští. Pokud se Vás Ekvádorec dotazuje, jak se vám daří, zeptá se vás hned několika způsoby a to i přesto, že jste již odpověděli a nebo ho to ve skutečnosti nezajímá.
Všechny výše uvedené příklady se převážně vztahují na obyvatele Quita a jsou omezené naší vlastní zkušeností. Je těžké s ekvavlky žíti a zároveň s nimi nevýti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Phildos Phildos | E-mail | 9. ledna 2006 v 19:07 | Reagovat

Hm.... určitě k tomuto zajímavému článku napíšu komentář, hned zítra, můžete se spolehnout...:). Nebo vám radši zavolám, to bude lepší, spolehněte se:)

2 kluf kluf | E-mail | 4. ledna 2007 v 10:15 | Reagovat

fuuuuuuuuuuj co to je za hnus

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama