Puerto Lopez

3. ledna 2006 v 16:18
Po čtyřech měsících jsme se konečně hnuli z And a vycestovali do oblíbeného ekvádorského regionu - na Costu (pobřeží). Jako cíl jsme si zvolili provincii Manabí, konkrétně malé rybářské městečko Puerto Lopéz, kde zastavil se čas.
Na pobřeží se dá docestovat poměrně snadno dálkovým autobusem, cesta z Quita trvá kolem 10 hodin. V rámci šetření za ubytování jsme se vypravili nočním spojem, moc jsme toho ale nenaspali i přes maximální pohodlí luxusního busu. Důvodem byla špatná kvalita silnic v podhůří And, což nás v Ekvádoru docela překvapilo. Autobus to neuvěřitelně krosil přes vymleté díry, neustále prudce brzdil a opětovně zrychloval. Rozespale jsme sledovali okolní tmu, do které občas vstoupila nějaká nasvětlená obr-hacienda obklopená banánovými plantážemi. Sotva jsme se dotřepali do Manty, hlavního města provincie Manabí, přestoupili jsme do dalšího natřásadla a ještě další tři hodiny směřovali na jih do Lopéze.
Náš americký průvodce Osamělá planeta nám doporučil hostel s dobrými vibracemi za dobrou cenu - Sol Inn, kde jsme nakonec strávili celý poslední týden uplynulého roku. Byla to pohodová oáza klidu se zahradami uprostřed zaprášeného městečka, mezi všemožnými okrasnými květinami byly šikovně zakomponované plody maracuja a rostliny marihuany (odtud asi ty dobré vibrace). Střídavě jsme trávili čas v hamakách, koupáním v příjemně teplém Pacifiku a procházkami po krásných plážích, kde nebylo živáčka.
V plánu byl výlet lodí na 1 a půl hodiny vzdálený ostrov Isla de la Plata aneb na "Galapágy pro chudé". Nakonec jsme od něho byli odrazeni a byl nám doporučen výlet na jiný ostrov, Isla Salango. Oba tyto ostrovy jsou součástí jediného ekvádorského pobřežního národního parku Machalilla. Výlet na Isla de la Plata je populární zejména v období, kdy kolem ekvádorského pobřeží táhnou velryby. My přijeli bohužel mimo toto období, kdy ostrov není příliš rozdílný od Salanga, na obou ostrovech jsou stejné typy ptactva a Salango je podstatně blíž, což dává větší prostor relaxaci a šnorchlování.
Voda byla průzračná a k vidění toho bylo vskutku požehnaně, od hvězdic přes hejna pestrobarevných ryb až po rejnoky elektrické. Ostrov Salango je v tomto období hnízdištěm spousty pelikánů a fregat, kteří obklopují stromy a keře kopců ostrova. Zejména pelikáni byli relativně krotcí a dali se pozorovat z malé vzdálenosti z vody. Také se nám splnil jeden z našich malých ekvasnů, viděli jsme tereje modronohé alias piqueros alias patas azules, v angličtině boobie bluefoot. Tito ptáci jsou především jedním ze symbolů Galapág a mají bazénově modré nohy. Fotit je šlo jen velmi těžko, možná později vyjdou některé focené teleobjektivem.
Z lodi jsme si vyhlídli pláž obklopenou skalními útvary a hned druhý den jsme se ji vydali hledat. Ze silnice Ruta del Sol jižně od Puerta Lopéz bylo třeba jít cca 15 minut suchým pralesem plným kaktusů, stromových šneků a ptáků, než se otevřela "naše" panenská pláž s obřími vlnami (2 metry žádná míra) a spoustou krabů. Užili jsme si úžasná manga, prodávali je tu ve velkém a za levno (8 velkých mang za dolar), dále koktejlů z tropického ovoce alias batidos, ryb a krevet, které místní umí velmi dobře upravit. Doporučujeme ochutnat camarones al ajillo - krevety s česnekovou omáčkou a camarones al maní s burákovou omáčkou. Ekvádor vyváží kromě banánů, květin a jiných produktů také krevety, jedli jsme tu asi 15ti centimetrové královské kousky, jsou skutečnou pochoutkou.
Národní park Machalilla konzervuje suchý a částečně vlhký prales pobřeží včetně několika ostrovů. Někteří lidé jsou tímto parkem zklamaní, je ale nutné uvědomit si, že zbylých 95% podobných porostů z Ekvádoru zmizelo v nenávratnu. Park patří k jedním z nejdražších v Ekvádoru, cena až na ostrovy vůbec neodpovídá viděnému. Rozdíl mezi vstupem pro místní a cizince je tristní a k vzteku, když vidíte, jak místní vesele kupí odpadky podél silnice, na stezkách a kolem svých obydlí v parku. Nám se naštěstí podařilo pohybovat se po parku částečně zadarmo - u naší pláže nebyla žádná brána - a jednak za cenu pro místní. Pán z cestovky nám za to, že jsme jeli s ním na výlet na Salango a že žijeme v Quitu, vystavil vstupenku do parku na falešná ekvádorská jména - Kamča alias Julia Tonso a Martin alias Eddy Roballino. Místo 20 dolarů pro cizince/osoba nás vstup za celou dobu stál každého 2 dolary.
Hlavním hitem parku je hned po Isla de la Plata pláž Los Frailes zasazená mezi skalní útesy a obklopena kopečky se suchým pralesem a vyhlídkou. Prales jsme zastihli v období sucha, které bylo letos v Manabí kritické. Ráz vegetace tomu plně odpovídal, stromy vypadaly bez života,jen tu a tam se zelenal nějaký keř a na některých místech umíraly dokonce i kaktusy. Na pláži jsme sousedili se skupinkou mladých zbohatlíků, kteří si donesli dostatečné množství pití a digitálních fotoaparátů, oděni v plavkách Billabong a Rip Curl. Hlavním cílem jejich pobytu na pláži bylo zaujmout pozornost dívčin ze skupiny. Chlapci skákali nevydařené přemety do vysokých vln, chodili po rukou, mazali si tváře pískem a zápasili mezi sebou, dívčiny jen suše přihlížely. Po této zkušenosti jsme se opět přiklonili k volbě naší oblíbené a prakticky soukromé La Playity, která se nám zdála v porovnání s hitovkami parku mnohem hezčí a klidnější.
Hlavním dopravním prostředkem v Puerto Lopéz je TAXI MOTO. Jsou to takové rikši na motor. Po rovinatých ulicích si to docela svištěli, do kopců v okolí Lopéze však najížděli na několikráte. Po městě stála jízda čtvrťák, takže tyto taxíky hodně využívali místní pro přepravu celých rodin a věcí všeho druhu. Pro turisty byly však ceny za svezení po okolí značně vyšponované, tak jsme raději jezdili stopem. Lidé nám převážně stavěli sami od sebe.
Postupem času jsme si zvykli na poněkud divočejší podobu rybářského městečka, na jeho prašné ulice, poslepované malé domky, spoustu nezdravě vypadajících a stále se drbajících psů a nakonec i na naše sousedy bydlící vedle hostelu. Sousedům jejich žárovičky na stromku hrály celou a každou noc Rolničky rolničky a Santa Claus is comming to town. Očekávali jsme, že na pobřeží uvidíme ty nejkrásnější ženy Ekvádoru, jak říkali místní z Quita, setkali jsme se však převážně s oplácanými, nebo až nehorázně tlustými paními prasničkovými. Přesto si ve městečku lidé oproti zbylému Ekvádoru na potkání stěžují, že jsou chudí a nic nemají. Na jídlo jsme pravidelně chodili do občerstvení Pamela, k takové hroší rodině provozující dle našeho úsudku svou živnost jen jako vedlejšák, neboť se zdálo, že prodávali pouze to, co sami nesnědli.
Když jsme měli možnost nahlédnout dovnitř do malých obydlí, byli jsme překvapeni, s jak málem tu dokáží lidé žít. Byt tvoří prakticky jen houpací síť, sporák, stůl se slepicemi a televize. Typickým koloritem jsou rybáři vyplouvající ráno na moře, aby pak zbytek dne prospali za doprovodu hlasitých latinských rytmů v houpacích sítích před domy a druhý den opakovali to samé zas a znovu. V momentě, kdy se rybáři stanou příliš starými na rybolov, ustrnou v hamakách po zbytek života. Většinu drobných živností v rámci turistického ruchu a pohostinství vedou ženy.
Poklidné tempo a pohoda života na pobřeží, krásné moře a pohled na lovící ptáky nás po pár dnech úplně pohltily a vůbec se nám nechtělo vracet zpět do deštivého a přeci jen uspěchaného Quita.
3.1.2006
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Liduška Liduška | E-mail | 3. ledna 2006 v 19:12 | Reagovat

To jsou zážitky:-). Jen malá poznámka: dle experta-ornitologa po mém boku se terej modronohý anglicky správně řekne Blue-footed Booby. To ovšem nemění nic na kvalitě zprostředkovaného pobřežního zážitku.

2 K&M K&M | E-mail | 3. ledna 2006 v 20:34 | Reagovat

:-))) jsme radi, ze mame odborny dohled, protoze jsme to napsali schvalne spatne podle ekvadorskych pruvodcu, kteri si s tim hlavu nelamou, a uz tehdy jsme mysleli na jedineho cloveka, ktery na to muze upozornit, a sice na Adama:-) odted vzdy, kdyz budeme psat o ptacich, nejprve se poradime.

diky.

3 Tyna Tyna | E-mail | 4. ledna 2006 v 16:18 | Reagovat

Ja vam strasne zavidim to more, je nadherna jen ta predstava, tady je minus 11 a ja pri kazde prochazce s Roxym postupne umrzam a to hlavne u popularni reky NOCE, to je taky jediny misto, kde nikomu nekrade rukavice a neskace pod auta :o)) Mejte se krasne!!!

4 Adam Adam | 5. ledna 2006 v 18:43 | Reagovat

Dear Friends! Your "kondor krocanni pasa" is a Turkey Vulture!

5 Lucie Lucie | 22. března 2006 v 23:55 | Reagovat

Hola...zrovna jsme se vrátili z Ekvádoru, a jsem tou zemí tak uchvácená, že se chystám o ní dozvědět co nejvíc a vyrazit tam znovu! A narazila jsem na Vaš článek o Puerto Lopez, je to moc fajn napsáno, a ty modronožky musím vidět!!!! Jdu se vrhnout na další Vaše články :o))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama