Reserva Cuyabeno a ekvadorska Amazonie

1. března 2006 v 3:16
RESERVA CUYABENO A EKVÁDORSKÁ AMAZONIE
Během našeho pobytu jsme celkem podrobně prozkoumali ekvádorské hory a zavítali na ekvapobřeží. Ale k úplnému poznání Ekvádoru nám stále chyběla návštěva tropického amazonského pralesa. V tomto příspěvku bychom vám chtěli zprostředkovat naší amazonskou zkušenost, jak jsme ji vnímali my dva, Katka a Eddie. Kamča měla díky českým klukům možnost poznat ji hned dvakrát a chce tímto poděkovat - díky, kluci.
Na mapě se zdá, že Amazonie zaujímá třetinu území země, ale nenechte se tím zmást. Primární prales dnes najdete pouze v národních parcích Yasuní a Cuyabeno nebo v malých přírodních rezervacích kolem nich. Ostatní území je tzv. sekundární zónou poznamenanou kácením stromů, vypalováním vegetace kvůli dobytku, těžbou ropy, tranzitem těžké techniky, minimem divokých zvířat apod. Tomuto procesu se oficiálně říká "kolonizace Amazonie" a její tempo se každým rokem zrychluje. Během cesty do národního parku Cuyabeno tak na vlastní oči vidíte, že se Amazonie pomalu ale jistě stává spíše abstraktním pojmem. Nemůžete ani s jistotou říct, kdo to vlastně pralesu škodí nejvíce, co do plochy likvidace vedou zemědělci, co se týče intenzity zase těžařské společnosti. V poslední době vzrostl počet nemocí a vrozených vad v důsledku kontaminace půdy, např. obtížně dosažitelnou ropu vyhání těžaři ven benzínem. Těžba se nevyhýbá ani národním parkům, protože ve hře je velmi kvalitní ropa a příliš mnoho peněz.
Když už ale překonáte těch 12 hodin v autobuse a dorazíte k bráně parku Cuyabeno, můžete se spolehnout, že jste v primárním pralese. Park leží blízko kolumbijských a peruánských hranic, tvoří ho především řeky, jezera a ostrovy. Základním dopravním prostředkem je kanoe, která nabízí pohodlný způsob, jak sledovat pralesní vegetaci a život. V našem případě jsme nasedli do kanoe v Puente Cuyabeno a jeli dolů po řece Cuyabeno asi 2,5 hodiny skoro až k jezeru Laguna Grande. Projíždka kanoí byla po 12 hodinách v buse po rozbitých cestách skutečná pohoda. Blízko jezera nás čekalo campamiento - tábor tvořený bambusovými přístřešky, na terase jsou vyrovnané matrace s moskytiérami, dále hamaky a kuchyně. Když mluvíme o spaní v džungli, tak ležet v moskytiéře a poslouchat všechny ty zvuky ze tmy je jeden z nejlepších zážitků. Občas se v noci k táboru přiblíží opice a dělají rámus jako skupina lidí, všude kolem blikají nebo žlutě svítí světlušky, k ránu se vždy zintenzívní ptačí křik a zpěv. Občas jsou to zvuky, které vám berou dech. Pochází od malých ptáků a přitom jsou tak hlasité a téměř nenapodobitelné. Shodli jsme se, že tak dobře jako v pralese se nám nikde jinde zatím nespalo. Tedy až na to, že Kamča několikrát v noci vyskočila se vzrušeným výrazem ve tváři a cloumala s Martinem se slovy: Maty, vstávej, to je super, jsou tu opice! Martin velmi obratně skrýval své nadšení a dokonale předstíral spánek, ale vlna nadšení se naštěstí přenesla do vedlejší moskytiéry a za chvíli se vyštrachala ven Katka. Nezapomenutelná byla ta rána od svítání do snídaně, kdy jsme seděli u řeky, poslouchali a sledovali ptáky, nebo jen vedly řeči.
Naší průvodkyní byla Mariana, která pochází původně z amazonské provincie Napo, ale v Cuyabenu pracuje už 10 let. Střídavě žije v pralese a ve městě, což je zajímavé sledovat na jejím šestiletém synovi José Carlosovi, který je jak městský tak pralesní živel. Cestovat s Marianou byl zážitek, kromě toho, že ví, o čem mluví a řekne vám to také anglicky, má super smysl pro humor a srandu si - na rozdíl od většiny Ekvádorců - dělá i sama ze sebe. Pádlem vás neudeří, ani když uprostřed laguny vyhlásíte pádlařskou stávku, ani když jí obviníte, že chrápe jako kráva, ani když zpochybňujete její letitou znalost řeky. Další zajímavostí tábora byl "tichý kuchař", mladík, který byl schopen připravit večeři pro skupinu lidí, aniž by při tom pohnul hrncem, zašramotil nádobím či způsobil jakýkoli jiný hluk. Kolikrát jsme po nějaké vyjížďce mlsně šmejdili kolem kuchyně v naději, že zaslechneme zvuky typické pro přípravu jídla a uklidníme tak prázdné žaludky, nikdy nic. O to větší bylo pak naše překvapení, když se za 10 minut začaly nosit na stůl polévky, biftečky a smažené banány.
Nejčastější slovo, které v naší čtyřčlenné skupině při koupání v řece, pádlování a vyjížďkách, rybaření, houpání v síti a jiných typicky amazonských činnostech padalo, bylo slovo "Sázava" jako ekvivalent té největší pohody. Pocit, že je to jako v létě na Sázavě jsme umocnili tím, že jsme vytvořili nepříliš kvalitní ale nadšené hudební uskupení Katka, Martin, Kamča a příbuzní a ubohého Eddieho jsme mučili zpíváním písniček bratří Nedvědů včetně překladů textů do španělštiny. Myslíme, že zvláště pasáž: je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná, půjdu se mejt a pozhasínám… a ještě ve španělštině se našemu ekvakamarádovi vryla hluboko do srdce. Zajímavý pocit je koupat se v řece Cuyabeno na stejném místě, na kterém jste před chvílí ulovili piraňu. Člověk otálí, přešlapuje, pošle kamaráda jako návnadu a teprve, když to kolem něho ani po půl hodině zlověstně nevíří a on nekřičí, vrhne se sám do docela silného proudu. Říká se, že místní piraně jsou menší a na člověka prý útočí jen výjimečně, pokud má nějaké krvavé zranění nebo ženské potíže, nebo pokud ulovené pirani vyndává háček a zapomene na její strašné zuby, jako se to stalo Eddiemu. Jenže my, co jsme viděli horor o zmutovaných piraních, my jsme radši stále ve střehu.
Z našich fotek je kromě jiného patrné, že jsme jezdili na loďce pozorovat ptáky a opice, měli jsme docela štěstí, protože jsme viděli asi pět druhů místních opic. Z ptáků byl největším ternem orel, tukani a velcí papoušci ara ararauna, ovšem ty jsme díky jejich plachosti viděli z poměrně velké dálky, jsou stále loveni a nelegálně prodáváni místním i zahraničním chovatelům. Mnohem víc zvířat v Amazonii uslyšíte spíše než uvidíte, možná časem, až nebudou domorodci zvířata lovit, bude park Cuyabeno připomínat africké safari a milovníci zvířat si to tu užijí ještě více. Zajímavá je noční procházka s baterkami, kterými "hladoví" turisti osvěcují ubohá noční zvířata. K zahození není ani noční hledání kajmanů u břehů podle svítících očí, ovšem máte-li dobrou baterku, dost trpělivosti a nevadí vám, že vás koušou obrovští mravenci, co si ustlali na noc v lodi.
Viděli jsme dokonce ohrožené růžové říční delfíny - matku se dvěma mláďaty. Říční delfíni jsou menší než mořští a také velmi plaší, prakticky se jen rychle vynoří nad hladinu, nadechnou, zmizí a vynoří se úplně jinde, proto jsou prakticky nevyfotitelní, eventuelně máte na fotce jeden malý růžovošedý hrb. Zvíře, které se ale nechá vyfotit ze všech stran, je anakonda nebo-li boa. Máte-li štěstí a natrefíte na ni v období, kdy spokojeně tráví, bude k vám velmi tolerantní. Ovšem nic se nemá přehánět, vyděšený výraz ve tváři naší průvodkyně Martinovi napověděl, že tahle fotka Kamči s anakondou na míň než 2 metry už byla za limitem. Kamča a Eddie konsternovaně pádlují ještě o kousek blíž, jenže jakýsi podivný odpor brání lodi v pohybu, ne není to druhá anakonda, to Martin a Katka už mají dost adrenalinové zábavy a zařazují zpětný chod. Ona přeci jen anakonda je ve vodě jako doma, Kamčiných 160cm ji asi nezastraší, když sama má 5 až 6 metrů a napadá děti domorodců, a v pádlování nejsme taky žádní mistři… Had tady v Ekvádoru nemusí mít metry, aby vám nahnal strach, někdy stačí i třiceticentimetrový prcek plný jedu, z jeho bojovného chování poznáte, že si je své převahy vědom. Taky nedrážděte tarantuli klacíkem, nezaleze jako naši pavouci, ale pěkně po klacku skočí.
Jinak je ale život v Amazonii klidnější a bezpečnější, než jsme čekali, a je krásný, když zapadá slunce na laguně, když pádlujete po řece zarůstající pralesní vegetací, když usínáte ve změti neuvěřitelných zvuků, když pozorujete všechna ta zvířata, která jste viděli dosud jen na fotkách, nebo když se spustí tříhodinový pravý tropický liják a vy jste v horším případě na lodi, v lepším případě v houpací síti a tichý kuchař vás překvapí skvělou večeří. Vřele doporučujeme.

28.2.2006
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Bára Bára | 9. března 2006 v 13:00 | Reagovat

Teda, teda! Ach ta divočina... Vy si žijete...

No, jen abyste pak někdy vo soudným dni, až se vrátíte z pralesů do svýho starýho dobrýho bytečku na Novodvorský, neprožili civilizační šok!?! Vězte totiž, že tam už na vás bude čekat nové obchodně-kulturní centrum NOVOdvorská Plaza (viz: http://www.plazacenters.cz/index.php?lang=cze&doc=./content/cze/praha/predstaveni_projektu.php&rmenu=true), blééé!

No nic, nemyslete na to a užívejte přírody :o)! Ahojda!

Bára

2 marketa vonlont marketa vonlont | 10. března 2006 v 17:48 | Reagovat

tak neco vam reknu, celou tu dobu jsem se fakt drzela, rikala si:a ty mas zase dve krasne a suprove deti a domecek na venkove a vubec, nebudes prece zavidet kamaradum...", ale uz u vystupu na cotopaxi jsem byla dost nacla a pralesni prispevek me fakt dostal! Musela to byt nadhera! No ale ja mam zase dve krasne a suprove deti, domecek na venkove, virozu...

PAPA. M.

3 Phildos Phildos | 14. března 2006 v 16:03 | Reagovat

Nazdárek pralesníci! Dlouho jsme se "neslyšeli", ale nesmutněte, jsem ošest zde a snažím se dohnat zameškané příspěvky. Prales - dost dobrý, skoro to předčilo cyklo sjezd ze sopky...:)Mějte se a kurňa, nemáte se někdy teďka už vracet zprátky do Zapadákova???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama